Vietnam je jednou z ideálních destinací na zimní útěky do teplých krajin. Na severu dominovaném městem Hanoj jsou zimní teploty sice chladnější, k teplotám pod nulou mají však stále daleko. Jih a Ho Či Minovo město ocení pro změnu revmatici. Ve středním Vietnamu se zimní teploty pohybují kolem příjemných 20 stupňů. Už více než rok je možné do Vietnamu odcestovat s elektronickými vízy, které si lze snadno vyřídit online. Jsou jednovstupová a mají platnost 30 dní. Vícevstupová víza ocení například ti, kteří si z Vietnamu budou chtít na chvilku odskočit do neméně zajímavé Kambodže či Laosu.
Zamíříte-li do středního Vietnamu, v úvahu připadá například mezinárodní letiště ve městě Da Nang. Toto město je vyhledávané letovisko, kterým prochází dlouhá pláž táhnoucí se v délce 60 až 70 kilometrů. Pobřeží lemují hory pokryté bujnou zelení, ve které najdete mimo jiné třeba nejvyšší sochu ve Vietnamu. A střední Vietnam je z Da Nangu jako na dlani. Můžete odsud vyrazit třeba za potápěním na nedaleké ostrovy Cham nebo zamířit na nedaleké Mramorové hory, které skýtají scenérie jako z fantasy filmu a navíc se v nich můžete zblízka seznámit s výrobou uměleckých děl z mramoru. Hodinu cesty od Da Nangu se nachází také zajímavý chrámový komplex My Son (jde o vietnamská slova). Ve zcela jiném duchu se nese nedaleký rezort Ba Na Hills. Byl založen francouzskými kolonisty a jeho ikonická architektura se stala hitem sociálních médií. Velmi populární je také malebné staré přístavní město Hoi An. Zaměřím se nyní na dvě místa, která mě osobně ve středním Vietnamu učarovala nejvíce – město Hoi An a Ba Na Hills.
ba na hills – da nang
Hoi An – dnes ve světě nepříliš známé přístavní město – bylo od 16. do 18. století jedním z hlavních obchodních center Asie a jako architektonický a kulturní celek je výsledkem míšení vietnamských, čínských, japonských, evropských, ale i dalších vlivů. Obchodovalo se zde například s kořením, tím hlavním artiklem zde však byla keramika a lodě si v místním přístavu podávali ruce až do konce 18. století, kdy se v důsledku politických, ale i enviromentálních změn přesunul obchod jinam. Náhlý úpadek způsobil, že se město přestalo vyvíjet a architektura, která se do té doby neustále rozvíjela, se najednou zakonzervovala. Ne náhodou je Hoi An od roku 1999 zapsáno na Světovém seznamu kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Hoi An
Hoi An toho nabízí hodně. Je zde velké tržiště ve kterém se budovy z koloniální éry dnes mísí s lokálním tropickým ovocem a čerstvým masem (tj. například s živými kuřaty). Fungují zde také stovky krejčích, kteří vám za 20 dolarů na míru ušijí třeba luxusní šaty jen podle obrázku v časopise, který jim ukážete. K jídlu jsou zde samozřejmě všelijaké druhy nudlí. Osobně jsem si nejvíce oblíbil místní specialitu, kterou je sendvič Banh Mi. Vyzkoušet můžete třeba místní speciality jako knedlíčky z průhledného těsta plněného krevetami. Pokrm se jmenuje “bílá růže” a jedná se prý o tajný recept. Vaří jej v místním podniku Mermaid Restaurant. Řadu podobných průhledných knedlíčků jsem osobně vyzkoušel také v Hong Kongu a přilehlé čínské provincii Guangdong. Kantonští číňané mají ve městě Hoi An ostatně dodnes fungující komunitu a můžete zde navštívit jejich místní svatyni. Další čínskou svatyni zde vystavěla čínská komunita z provincie Fužian – je rovněž otevřená veřejnosti.
Hoi An
Vynechat nelze bohatě zdobený japonský zastřešený most z konce 16. století. Konstrukce začala v roce opice a skončila v roce psa, proto most z jedné strany stráží socha opice a z té druhé socha psa. Ulice jsou plné květin, přepadávajících z oken, balkónů i střech. Architektura je tu více asijská, tam zase evropská, prvky se často prolínají. Všude je plno lampionů. Zvláště večerní procházky po osvětlených nábřežích a mostech stojí za to! Nočních průzkumů města se vůbec nemusíte bát, je tu velice bezpečno. V mém případě jsem si pobyt v Hoi An okořenil ještě cyklovýletem do turisticky přívětivé vesničky Tra Que. Zde se můžete seznámit s místními zemědělskými technikami, pochutnat si na čerstvých lokálních produktech nebo se jen tak procházet mezi motýly.
A pojďme se podívat do Bana Hills. Z města Hoi An je to sem 2 hodiny jízdy. Zmínil jsem, že tuto horskou stanici založili Francouzi. Koloniální mocnosti zakládaly podobné horské stanice v zemích s teplejším klimatem běžně. Bana Hills se od ostatních dnes ale hodně liší. Byla celá proměněna v zábavní park zvaný Sun World. Na úpatí hory je v budově připomínající paláce pekingského Zakázaného města třeba si zakoupit vstupenky. Ty vycházejí na více než 30 dolarů (na děti se vztahuje sleva), ale v ceně je lanovka a více než 100 nejrůznějších atrakcí a vstupů. Až vyjedete nahoru, budete se cítit jako zpátky v Evropě a zpátky v čase, konkrétně ve středověké Francii. Nepřekvapí, že místo je velmi vyhledávané především turisty z asijských zemích. Ale i našinec si zde rozhodně přijde na své. Kromě francouzského městečka s katedrálou a vinným sklepem jsou tu také květinové zahrady, různé chrámy, muzeum voskových figurín, ale také fantasy park, ve kterém můžete zdarma vyzkoušet velké množství atrakcí a her.
Turistický rozvoj středního Vietnamu v poslední době kráčí mílovými kroky. Současně se do jisté míry ještě jedná o typickou destinaci jihovýchodní Asie, kterou můžete prozkoumat na motorce, jejíž pronájem vyjde na 100 korun na den. Je otázkou, jak dlouho toto příznivé období vydrží, dokud oblast zcela nezaplaví davy turistů.
