Množství zajímavých unikátů ze světa přírody i lidí, kterými se Vietnam může pyšnit, by pro nejednoho našince bylo velkým překvapením – pláže, starobylé chrámy, malebné vesničky, koloniální architektura skrytá v rychle rostoucích velkoměstech, tropické lesy, světoznámé jeskyně, bohaté tradice a – ano, i vodopády. Jedny z těch nejproslulejších bych vám rád dnes představil.
Začněme ale hezky od začátku. Pro našince není bez zajímavosti, že Vietnam stále ještě patří mezi země, které jsou i pro méně majetné cestovatele cenově dostupné. Dalším pozitivem jsou vízové podmínky, které se na Čechy cestující do Vietnamu vztahují. Našinec má na výběr hned z několika možností. Tou nejjednodušší je možnost získat elektronické vízum online, tato víza je možná získat teprve od roku 2017. Jsou jedno-vstupová a třicetidenní, pro většinu lidí tedy ideál. Pro delší, případně více-vstupové pobyty, se hodí naopak tzv. “víza po příletu”. Pro jejichž získání je nejjednodušší možností kontaktovat cestovní kancelář působící přímo ve Vietnamu. Třetí možnost je projít si klasickým kolečkem papírování na vietnamské ambasádě v Praze.
můžete požádat o vietnamské vízum online
A nyní již pojďme rovnou do Vietnamu. Pro mě osobně je hlavním lákadlem Vietnamu příroda. Především pak provincie Cao Bằng, která se nachází na samém severu země. Je známá především pro své scenérie malebných políček, hor, vodopádů a jeskyně. Do stejnojmenného hlavního města této provincie se vcelku pohodlně dostanete autobusem z Hanoje, která je vzdálená necelých 300 kilometrům. V samotném městě Cao Bằng pak je k dispozici široká škála cenově přívětivých hotelů a hostelů. Kdyby vám na cestě něco chybělo, na místních tržištích to určitě seženete. A ano, i tady se smlouvá.
Cao Bằng je ideální výchozí bodem k návštěvě pohádkově krásných vodopádů Ban Gioc. Nejsou sice největší ani ve svém regionu, ale – má-li to nějakou váhu – ruská agentura Sputnik je zařadila mezi 16 nejkrásnějších vodopádů světa. Pravdou je, že scenérie kterou dotváří, je vskutku pohádková.
Během cesty k vodopádům Ban Gioc budete mít možnost kochat se krásami přírody už z autobusu. Místní venkov je opravdu malebný. Rýžová a kukuřičná pole prostírající se mezi horami, které se svým protáhlým homolovitým tvarem naprosto vymykají čemukoli, co známe z české krajiny. Jsou pokryté koberci zeleně, které nasávají vláhu z nízko plujících mraků, které tyto pahorky tu a tam zcela zahalí. Zvláště pak v deštivém létě, které tady trvá zhruba od června do září až října.
Severní Vietnam má vlastně jen dvě roční období, deštivé horké léto a chladnou zimu. Když se řekne deštivé období ve Vietnamu, kdekdo si asi vybaví scénu z filmu Forrest Gump, kdy při jeho “pobytu” ve Vietnamu začalo jednoho dne prostě pršet. A nepřestalo pršet po celé čtyři měsíce. Ve skutečnosti ve Vietnamu v létě neprší tolik, i když prší často a vzdušná vlhkost je hodně vysoká. Rozhodnete-li se cestovat v létě, je třeba s tím počítat. Kompenzací za občasné spršky vám budou zářivě zelené scenérie halící se do mráčků vypařující se vody. Řeky nasycené deštěm mají v létě mnohem větší sílu a na vodopádech je to opravdu znát. Jsem rád, že jsem měl možnost je vidět právě v létě.
Nezapomenu na ten moment, když jsem u svého cíle vystoupil z autobusu. Hned po prvních nádechu jsem už z dáli cítil ten energizující náboj vodopádů. Po dlouhé cestě autobusem v parném létě to přijde velice vhod. U vodopádů je vesnička s několika malými kavárnami a jídelnami. Žádná přehnaná turistická infrastruktura se tu zatím nekoná. U silnice jsem naopak zahlédnul kvočnu s hejnem malých kuřátek. A hned poté v dálce samotné vodopády, přesně tak jak jsem si je vysnil z fotek na internetu. Ale být tady, to je něco úplně jiného. Slyšíte hučet vodu, která v několika velkých kaskádách (ta nejvyšší má 30 metrů!) přepadává přes členité skalní stupně s bujnou vegetací. Turistů je tu dnes poměrně dost, ale neruší mě to. Vodopády se rozprostírají na velké ploše a každý si najde své místečko, kde se může ponořit do vlastního světa. K vodopádům se dá za drobný peníz přiblížit taky loďkou, které provozují místní a kterou můžete sdílet s ostatními návštěvníky.
Před vodopády jsou uhlazená rýžová políčka a nad vodopády vyčnívají ty podivuhodné exotické homolovité pahorky. Voda je průzračná. Je to nádhera! Po chvíli jsem si všiml, že na druhém břehu jsou turisté taky. Je jich tam víc, mají nové molo a víc lodiček. A nevidím tam žádné lidi ze západu. Od místního prodavače se s překvapením dozvídám, že vodopády se nachází přímo na hranici s Čínou a turistické hemžení na druhém břehu, to už je Čína. Jsou to tedy takové… Niagarské vodopády Asie. A prý se tu občas pokouší řeku překročit mladé Vietnamky, které se chtějí provdat do Číny.
Ještě chvíli se kolem vodopádům motám, ale začínám si připadat jako ve spořiči obrazovky. Unaveně se vracím k silnici. Nějak mě to počasí zmohlo, podcenil jsem pitný režim. Původně jsem si chtěl odsud moto-taxíkem ještě zajet do 20 kilometrů vzdálené jeskyně Ngườm Ngao. V Hanoji mi ji pár cestovatelů doporučovalo, prý je to nejlepší jeskyně, co ve Vietnamu viděli. Tak snad někdy příště. Omámen pohádkovými vodopády Ban Gioc cestou zpátky do provinční metropole Cao Bằng v autobusu usínám.
